home • o nás • akce • galerie • podpora • kontakt • odkazy • řepice

festival • historie • současnost

 

Stručná historie obce Řepice

    

   Na mírné vyvýšenině severovýchodně od města Strakonice se rozprostírá ves Řepice, jedno z nejpamětihodnějších míst prácheňského kraje, se kterým se svou minulostí může srovnávat jen málokterá vesnice.

    V písemných pramenech se poprvé s Řepicí setkáváme v predikátu Ivana ze Řepice, který je r. 1251 spolu s nejmenovaným bratrem uváděn jako svědek na jedné listině. Poté se zde objevují pravděpodobně jejich potomci až do druhé poloviny 14. století (1298 - Purkart, 1359 - bratři Ctibor, Předota, Martin a Všebor ze Řepice, atd.), kdy nejspíše tato rodina vymřela. Koncem 14. století Řepici získává Nedamír z Machovic a po něm jeho synové Chval, Buzek a Kunáš, z nichž první dva se aktivně přidali k husitské revoluci, Chval byl dokonce jedním ze čtyř hejtmanů táborské obce, později hejtmanem v Písku a čelním husitským válečníkem. Od této rodiny Kunášů z Machovic řepické majetky se v třetí třetině 15. století dostali příbuznému rodu - vladykům ze Sudoměře, kteří se poté psali jako Řepičtí. První z nich byl Hynek Dívčický ze Sudoměře, dlouhá léta služebník Rožmberků, jeho syn Jan, který se jako vlastník Řepice objevuje poč. 80. let, se aktivně podílel na soudobém politickém dění, delší čas byl i přísedícím komorního soudu, za jeho držby došlo k značné pozdně gotické přestavbě řepické tvrze. Po jeho smrti r. 1528 si jeho synové rozdělili všechen majetek mezi sebe tak, že Ctibor dostal Dobev, Hynek Dívčice a Adam Řepici, všichni synové pokračovali v politické cestě svého otce. Nejdále došel právě Adam, který po svém působení ve funkci krajského hejtmana se stal podkomořím měst králové, hejtmanem Starého Města pražského a radou apelačního soudu. Adam byl rozhodným zastáncem Ferdinanda I. a podporovatelem habsburské politiky, za svou věrnost byl po porážce stavovského povstání r. 1547 odměněn četnými majetky, zemřel r. 1551 v Miláně na výpravě české šlechty, která jela vstříc budoucímu císaři Maxmiliánovi II. Řepické panství prodala jeho dcera Kateřina, provdaná za Zdeňka ze Šternberka, r. 1552 místosudímu Království českého Janu staršímu Hodějovskému z Hodějova, mecenáši a podporovateli humanistického básnictví, který po resignaci na svou funkci místosudího na Řepici r. 1555 trvale přesídlil. Obklopil se rozsáhlou družinou, která pro něj tvořila básně (např. Tomáš Mitis, Jiří Handsch, Vít Trajanus, Matouš Kolín, Prokop Lupáč a mnoho jiných), Řepice se tak stala jedním z předních center českého humanismu. Humanismu byli naklonění i další majitelé Řepice z rodu Hodějovských (Oldřich, Bernard), kterým byla zkonfiskována po porážce stavovského povstání za jejich účast na něm. R. 1622 bylo panství prodáno Juditě Kolovratové ze Šternberka, poté jej drželi Libštejnští z Kolovrat, od kterých Řepici r. 1650 koupil Antonín Losi z Losimthalu, který ji trvale připojil k panství Štěkeň.

festival • historie • současnost

home • o nás • akce • galerie • podpora • kontakt • odkazy • řepice